Má žena Vladimíra s Ripleyovou nad košem uzených květů. Když jsme tento koš postavili v Usheru do verandy, kde je pořád všeliký neřádný puch z whiskas (naše kočky to kupujou, já to nemůžu ani cejtit), vbrzku veranda zavoněla jak uzenářský krám
… a ještě jednou koš – ale hlavně úžasný dort ve tvaru kytary, do něhož kostelecké hospodyňky samy vyrobily marcipán. Zbořený Kostelec je totiž poslední výspa civilizace, kam (a odkud) vede jediná silnice.
… a taky Tullamore Dew (pokud to ovšem není místní minerální voda). Nejsem nižádný piják a doma si toho nevšimnu, byť mi podobné flahule postávají tu i tam. Ale tady mají nějakou lepší tullamorku nebo co …
Uzené květy v celé své kráse
Pan prof. lit. Antonín Kryštof Kudláč. O českou literaturu se zasloužil, když do poněkud obskurní Literární akademie, kde se dítka milionářů učí na spisovatele, pozval jako externího přednášejícího Kapitána Kida, jenž pak studenty instruoval, jak násilím vymoci z nakladatele honorář a podobně.
Přednáška páně profesorova na téma „Jaroslav Velinský – Život a dílo“ měla náramný ohlas i u samotného Mistra a jeho rodiny…
Mistr uváděn prof. lit. A. K. Kudláčem jako živá učební pomůcka
Ještě jednou ten úžasnej dort jako sólo – těsně předtím, než si na něm smlsla celá hospoda
Holka House ve svém kněhkupectví. Kromě prodeje finkovské novinky BOUDA a dalších pokladů ze skladu tentokrát rozšířila sortiment i o CD Kapitán Kid – Tempo di kůň a zpěvníky 107 písní KK.
Ripleyová se svým absolutním sluchem přikvačí a důtklivě do mě hučí: „Dé, dé, dé!“ Pokud není právě k dispozici, je tu její matička Vladimíra – i ta má absolutní sluch. Někdy se mi zdá, že ho má kdekdo – jen já jsem hluchej jak poleno.
Místní T. O. Nezařaditelní, jejímž jsem zakládajícím členem, vyslala delegaci gratulantů k mým budoucím narozeninám (mám je sice až koncem roku, ale další setkání je plánováno až na další sraz KKKK 26. 7. 2008).
Veskrze pruhovaná rodina. Vladimíra, KK, Kristina, dole Ellie F. Ripleyová, cizorodý (nepruhovaný) hošík a vnučka Barunka.
.
|
Má žena Vladimíra s Ripleyovou nad košem uzených květů. Když jsme tento koš postavili v Usheru do verandy, kde je pořád všeliký neřádný puch z whiskas (naše kočky to kupujou, já to nemůžu ani cejtit), vbrzku veranda zavoněla jak uzenářský krám
